5. Díl

5. června 2012 v 20:48 | A girl in the sky with diamonds |  Nikdy si ho nevezmu!
Hola, poslušně se hlásím s dalším dílem:) Doufám, že se vám to bude zase líbit, nemůžu se nabažit vašich komentů:)
btw - mám naplánovanou i jednu jednodílovku, tedy, mám napsaný ten příběh o čem bude, jen ho umělecky ztvárnit ještě chybí, ale počítám že tak v pátek to napíšu a pak někdy vám to sem hodím:)
takže ENJOY IT!!
peace and love, A girl in the sky woth diamonds.


5. Díl

"Tak, co to bude? Poníka na předloktí, fešáku?"usmál se na Joea tatér a Joe málem utekl, ale Nick ho pořád pevně držel. Zavrtěl hlavou.

"Jenom semka na rameno římskými číslicemi datum narození, prosím."pípl můj potencionální manžel.

"Tak se posaď semdle a řekni mi to tvý datum narození."zabručel tatér. "A poník bude támhle pro slečnu?" Bože, tenhle chlápek je buď teplej, nebo poníkofil.

"Ne, děkuju. Já bych spíš ráda tadyhle na nohu jeden citát."zavrtěla jsem hlavou.

"Tak citát.."podivil se. "Jaký a od kohopak?" Joe zatím potichu trpěl, když mu tatér na rameno kreslil římskou desítku.

"Od Johna Lennona."

"Fíka, a jaký?"

"Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe."odříkala jsem. Tenhle citát jsem si říkala v životě pokaždé, co se mi něco nepovedlo.

-----

Když měl Joe obvázané rameno a na něm tetování, přišla jsem na řadu já. Docela to bolelo, ale já to před nikým z nich nechtěla dát najevo, i když to byli mí kamarádi. Pak byl citát hotový a přišla ta těžší část dne - dredy.

-----

Nakonec to zas nebylo tak hrozné. Tedy, do té doby, než jsem se s nimi podívala do zrcadla.

"Wow."byla jedniná reakce, co jsem dostala od kluků. Žádné: "sluší ti to", nebo "tak tohle rodiče určitě nepřežijou,". Jenom pitomé Wow. Zatímco já jsem se odsoudila k méně častému mytí vlasů, vším a ještě kdovíjaké havěti na mé hlavě a prožívala jsem psychologickou krizi a doufala, že rodiče z toho proletí stropem a tu zatracenou svatbu zruší, oni mi na to řeknou jen Wow.

Doma se sice nekonalo zrušení sňatku ani zasnoubení, ale rodiče opravdu málem vylítli stropem.

"Co to máš proboha na hlavě?"zhrozila se máma. "A proč máš, kruci, ovázanou nohu?" Bylo pro mě velmi, velmi obtížné, udržet si zamilovaný úsměv a objímat Joea a nevybuchnout přitom smíchy nad máminou reakcí.

"Mami, s Joeam jsme dneska zašli do tetovacího salonu a dali jsme se tetovat na znamení naší lásky."oznámila jsem jí. Joe mi vlepil polibek do vlasů (muselo ho to stát obrovské sebezapření, protože já se na ty dredy bála i sáhnout rukou).

"A co ty vlasy?" Máma vypadala, že se složí, zatímco táta tu scénu jenom pobaveně pozoroval.

"No...hned vedle dělali dredy a Joe říkal, že mi to tak bude slušet..."nasadila jsem lítostivý výraz. "Zlobíš se na nás?"

Máma musela zuřit jako gorila, ale podařilo se jí usmát a říct: "Ale vůbec ne, zlatíčka moje. Já jsem ráda, že si tak moc rozumíte. Jenom až zase příště budete mít nějakej takovejhle nápad, nejdřív nám o něm povězte, ano?" Naposled se na nás uculila a odešla.

"Proboha, to jde fantasticky. Měl jsem si nechat vytetovat toho poníka, mělo by to lepší efekt."povzdechl si Joe s úsměvem.

"To je pravda, ale tvoje fanynky by zase tak nadšený nebyly."usmála jsem se na oplátku. Uvědomila jsem si, že ho pořád objímám, tak jsem se z jeho objetí vymanila a vyšla po schodech nahoru do mého pokoje. Tam už čekali Nick s Kevinem. Kev měl na klíně notebook a poslouchal ve sluchátkách nahrávku z našeho rozhovoru v kuchyni. Nick se vedle něj chlámal smíchy.

"Proboha! Tohle je gól! Dredy a tetování byly fantastickej nápad!"smál se Nick.

"No jo, jsme tu asi všichni géniové z L.A."obrátila jsem oči v sloup. "A kde jsou vůbec pořád Suzan a Frankie?"zeptala jsem se. Suzan ani Frankieho jsem pořádně neviděla od té doby, co jsme se přesěhovali. Upřímně, kdybych nevěděla, že tady bydlí, asi bych si jich ani nevšimla.

"Nevím."odpověděl Kev a vypnul notebook. "Ale asi spolu, jako vždycky."uculil se.

"Jako vždycky?" Co to tady mele?

"Ty to nevíš?"zasmál se Joe. "Dalo by se říct, že naši milovaní sourozenci spolu chodí."

Vyvalila jsem na něj oči. "Cože?"rozesmála jsem se. "Naši by měli uspořádat svatbu pro ně,ne pro nás."¨

"To by sice bylo fajn, ale muselo by se to udělat teď, než si to ti dva rozmyslí. Ale svatba ve dvanácti letech je bohužel ve většině států světa nelegální."povzdechl si Kev a potom jsme se všichni rozesmáli.

Seděli jsme tam a povídali si dlouho do noci. A pokaždé, když přišel někdo dospělý, že máme jít spát, s Joem jsme se objali a štěbetali na sebe zamilovaná slova. Joe mi přitom láskyplně rozcuchával dredy a když pak dospělý dozor odešel, šel si radši umýt ruku.

Párkrát jsem přistihla Nicka, jak mě pozoruje. Ale když jsem se pak viděla v zrcadle, neviděla jsem žádný důvod proč. Žádná šmouha od řasenky ani rtěnka na zubech. Ale on na mě stejně pořád koukal dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nika Nika | Web | 5. června 2012 v 21:01 | Reagovat

Takže má dredy, ach jo :D. Ale nevadí no :(.
Takže Nick na ni kouká, jo? Hmm, z toho by něco mohlo být :D.

2 Łilly Łilly | Web | 6. června 2012 v 1:13 | Reagovat

woow .. tak už má dredy :D  :D doufám, že se toho někdy zbaví :D  :D
jůůů .. Nick už na ní kouká :-D
jsem zvědavá jak to bude pokračovat .. takže honem další díl :D  :D

3 lýla lýla | Web | 6. června 2012 v 18:23 | Reagovat

Promiň, že jsem se ti neozvala na komentář na OH-JONAS.. Když jde o osobní věci, tak se dívám jenom na svůj osobní blog. Nemíchám do toho fan site o JoBros, protože mi to připadá takové nemístné. Moc ti děkuju za podporu a myslím, že máš pravdu, že v Evropě se to asi už nedodržuje a že možná to pravidlo i tady existuje.
Nemyslím si, že ozvat se by bylo dobré řešení. Mí rodiče jsou ten typ, co by se osočili a urazili, že je napadám za něco, co vlastně podle nich vůbec pravda není. Začali by mi dělat přednášku, co všechno museli obětovat, abychom teď měli, kde jíst, spát a v čem chodit..
Jsem moc ráda a potěšená, že si myslíš, že mám spisovatelské vlohy. S tím dobrým srdcem si teda věřím, protože to je jedna z mých jediných vlastností, na které jsem pyšná. Ale jak říkám, nejsem zas tak dobrá spisovatelka, abych mohla psát. Existuje spoustu lidí (u nás ve třídě je jich spousta), co umí mnohem lépe psát, až na to, že já mám možnost to psaní někde zveřejňovat. Jsem si ale jistá, že kdybys četla něco od mých spolužáků, určitě by ses zamilovala do jejich psaní :)

4 Łilly Łilly | Web | 7. června 2012 v 10:48 | Reagovat

ale jo spím .. ale chodím spát pozdě :-D nevím proč, ale asi se to stalo moji rutinou .. vždycky, když mám prázdniny, tak chodím spát pozdě :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama